Syndrom karpálního tunelu je časté onemocnění. Jde o útlak mediálního (středního nervu) pevným, zbytnělým karpálním vazem při jeho průchodu karpálním tunelem při vstupu do dlaně.

Projevuje se typicky bolestí a brněním/mravenčením dlaně a hlavně prstů. Změnu citlivosti pacienti často popisují jako pocit tuposti, otoku a ztuhlosti prstů. Obtíže mohou být klidové, typicky se projevují v noci a pacienta budí ze spánku. V rámci denních aktivit postižení udávají zvýraznění potíží například při manuální činnosti, při jízdě na kole, řízení automobilu či tlačení kočárku, kdy dochází ke zvýšení tlaku na nerv zvenčí. Mezi další stesky v pokročilejších stádiích onemocnění patří zhoršení jemné motoriky prstů, oslabení úchopu, někdy i s vypadáváním předmětů z ruky.

Syndrom karpálního tunelu lze léčit u lehčích forem konzervativně (fyzickým šetřením, nakládáním zápěstní ortézy, obstřikem karpální úžiny), nicméně tato léčba je často málo účinná a je nutno přistoupit k operačnímu řešení. To je indikované i bez předchozí konzervativní léčby u těžších forem onemocnění. Operace karpálního tunelu je nejčastějším operačním výkonem v chirurgii ruky. Většinou se provádí klasicky, otevřeně. U tohoto typu výkonu je třeba přetnout nejen pevný karpální vaz, ale i všechny povrchněji uložené struktury (dlaňová aponeuróza, podkoží, kůže), za vzniku jizvy v oblasti přechodu zápěstí do dlaně, která je při běžných činnostech ruky namáhána, což nezřídka i při nekomplikovaném průběhu způsobí přetrvávající lokální bolesti v oblasti jizvy, které však taktéž mohou vyzařovat do prstů či na předloktí (pilířové bolesti), či může delší dobu přetrvávat zhoršení úchopu a síly stisku ruky (otevírání PET lahve, stisk kliky dveří, krájení nožem atd.)

Jak jistě chápete, vše v medicíně a chirurgii obzvláště může přinášet svá negativa a komplikace. U endoskopické operativy syndromu karpálního tunelu se zřídka setkáváme s pooperačním podkožním hematomem (krevním výronem, podlitinou či chcete-li modřinou). Nelze samozřejmě zcela vyloučit zánět v operačním poli či mechanické poškození uvolňovaného mediálního nervu.

Využití endoskopické operativy je u diagnózy syndromu karpálního tunelu široké, nicméně nedoporučujeme ji u pacientů po prodělaných zlomeninách s následnou významnou deformitou zápěstní oblasti. V minulosti se též neprováděly endoskopické operace po předchozí neúspěšné klasické operaci karpálního tunelu.

Nejen z naší zkušenosti je ale zřejmé, že lze miniinvazivní endoskopickou operaci nyní nabídnout i pacientům s recidivujícím (opakovaný výskyt po přechodném zlepšení) syndromem karpálního tunelu. Tento případ je však nezbytné při objednání k zákroku zmínit a s MUDr. Šoulou konzultovat.

V případě, že nelze endoskopickou operaci provést, nabídneme Vám operaci klasickou otevřenou technikou. Zcela výjimečně může nastat v průběhu endoskopické operace situace, která z nějakého důvodu (např. nedostatečná přehlednost operačního pole, zcela nepříznivé anatomické poměry) neumožňuje výkon miniinvazivní technikou kompletně provést a je nutné jej v rámci zachování bezpečnosti a spolehlivosti pro pacienta dokončit klasickou operační technikou.